Je to pár dní, co jsem na reklamaci dal iPhone XS Max. Nekončící problémy s vyrovnávací pamětí mě postavily do dveří servisu. Nebylo by to nic až tak zvláštního, občas se prostě nezadaří a technika selže, i ta od Applu. Nicméně, to pravé peklo v nadneseném slova smyslu mě teprve čekalo.
Přejímací technik mě seznámil s tím, že před řešením reklamace bude nutné provést testy, které mohou zabrat až pět dnů. Trochu jiné řešení, než jsem očekával. Dříve, když jsem reklamoval jiný iPhone, probíhala reklamace tak, že jsem čekal 20 minut, kdy byl iPhone technikem otestován, a následně jsem jej obdržel zpět s tím, že až přijde nový, pozvou mě k výměně. Nyní jsem byl postaven před dilema, jest-li v reklamaci pokračovat nebo sednout do auta a zajet do Apple Storu v Drážďanech, kde bych reklamaci vyřídil na místě. Času nazbyt nemám, tak jsem svolil k testování. Ještě předtím jsem se domluvil, že si na tu dobu za drobný příplatek zapůjčím jiný iPhone.
Vstup do pekla
Po tom, co jsem provedl zálohu na iCloud a vymazal veškerá data a nastavení, si technik převzal můj iPhone XS Max, sepsal protokol o opravě a připravil nájemní smlouvu s dotazem, zda chci iPhone 6 nebo iPhone 7. Ano, čtete správně. Autorizovaný servis mi nabídl k placené zápůjčce několik let starou techniku. Říkám si OK, jde maximálně o pět dnů a stále je to iPhone. Požádal jsem o iPhone 7. Tím mé rozčarování nekončilo. Technik se vytasil s dalším dotazem, zda mi bude stačit 16 GB paměti. No, to opravdu ne, když ve svém stávajícím mám obsazeno 56 GB. Variantní řešení se našlo po 10 minutách ve skladu, kdy technik vítězoslavně přispěchal s variantou 32 GB. Bylo mi jasné, že neobnovím svá data ze zálohy a budu se muset spokojit s několikadenním diskomfortem. Podpisem jsem stvrdil převzetí a vzápětí se v mé ruce ztrácel značně použitý stříbrný kus techniky s logem nakousnutého jablka.
iPhone byl z poloviny nabitý, což bylo pro tu chvíli štěstí, protože kabel ani adaptér jsem nedostal a můj byl doma. Posadil jsem se na sedačku a nastavil iPhone jako nové zařízení, abych se dostal alespoň ke kontaktům, kalendáři, poznámkám, úkolům a heslům, které mám na iCloudu uložené a jež každodenně potřebuji. Se základním nastavením jsem pokračoval do běžného pracovního dne. Bylo něco málo před devátou ranní a já spěchal na první schůzky.
Den, jaký nechcete
Už když jsem nasedal do auta, bylo něco jinak. Kapsa mých kalhot byla výrazně menší, a tak jsem nemusel při usednutí za volant držet iPhone v ruce, aby mě netlačil do nohy. Výhoda, říkám si, ale vzápětí zjišťuji, že iPhone není spárován s handsfree, a tudíž další drahocenné minuty věnuji jeho připojení. Řídit bez handsfree opravdu nebudu, navíc mám naplánovaný hovor, který nechci absolvovat pod stresem. Nastaveno a já jsem konečně opustil parkoviště servisu.
Telefon vyzvání defaultním tónem a já přijímám očekávaný hovor. Zpočátku se peru s hlasitostí, která je výrazně nižší a ani po několika minutách se mi nedaří ji změnit. Zastavuji proto na nejbližší benzínové pumpě a pokračuji v hovoru přímo z telefonu. Řešíme novou zakázku, ke které mám v poznámkách několik námětů. Otevírám tedy nativní aplikaci, ale zjišťuji, že je prázdná a synchronizace s daty na iCloudu byla teprve nyní zahájena. K mé smůle jsem byl zrovna na místě, kde je slabý signál (3G), a tak jsem vystoupil a šel k benzínce na veřejnou wifi. Zde mě čekalo další překvapení. Nemám instalovanou aplikaci s VPN, na kterou jsem zvyklý a bez níž se nikde nepřipojuji. No, není čas řešit co, kde, kdy a jak, potřebuji pokračovat. Připojím se, přečtu potřebné poznámky a pokračuji do auta, kde se vrátím k přerušenému hovoru. Po jeho ukončení se ještě několik minut peru s nastavením hlasitosti handsfree, ale tento marný boj prohrávám a odjíždím.
Přesně na čas otevírám dveře kanceláře, kde mám schůzku. Asistentka mi uvaří šálek čaje a já v několika volných vteřinách instaluji aplikaci Mind Node, ve které mám myšlenkovou mapu dnešní konzultace. Podařilo se a díky rychlé wifi mám k dispozici všechny mé podklady. Jenže už v prvních minutách konzultace zjišťuji, že tristní velikost displeje, na který nejsem zvyklý, mě znervózňuje a nutí mě věnovat mým datům více pozornosti, než je mi příjemné. Požádám o pauzu, během které si připravuji iPad Pro, s nímž následně schůzku dokončím. Pokud vás napadlo, proč jsem to neudělal hned na začátku, tak věřte, že to bylo jen ze zvyku. Tento typ konzultace standardně vyřizuji u flip charteru, kde vizualizuji společné myšlenky. iPhone mívám jen jako zálohu, abych se držel mé osnovy, kdybych se náhodou ztratil. Držet v jedné ruce iPad Pro 12,9″ a druhou psát, moc komfortní není, ale dá se to zvládnout.
Po schůzce se několik minut zdržím a pokračuji v nastavení. Zjišťuji, že nemám spárované Apple Watch, kde mám běžně agendu a notifikace s dalším programem, tak to obratem napravuji. Zabere mi to dalších 15 minut, ale konečně se cítím trochu méně omezený. Kontroluji kalendář, poznámky a úkoly. Vše je načteno, a tak mi zbývá doinstalovat VPN, Slack, Trello a několik dalších aplikací, bez kterých se v následujících hodinách neobejdu.
Čas běží a s ním klesá i kapacita baterie. Pohybuje se na 20 %, a to je teprve 10:30. Po usednutí do auta mířím k nejbližšímu obchodu s elektronikou, kde kupuji kabel USB/Lightning, kterým si následně iPhone 7 dobíjím. Platím kartou Revolut, ale platba je pro nedostatek finančních prostředků zamítnuta. Sahám po telefonu, abych v aplikaci převedl potřebné prostředky, ale ta tam samozřejmě není. Sice nerad, ale volím jinou platební kartu, ze které účet uhradím. Ještě před příchodem do auta aplikaci instaluji a pomocí SMS aktivuji.
Konečně doma
Další část pracovního dne se obejde bez dalších větších překvapení a já kolem devatenácté hodiny večerní konečně dorazím domů. U vstupních dveří pouštím aplikaci Domácnost, abych si otevřel zámek dveří Danalock V3. Nečekaně funguje a s ním i nastavené scény a automatizace. Alespoň něco, říkám si a s pohledem na nízký stav baterie položím telefon na bezdrátovou nabíjecí podložku a jdu se věnovat kocourovi, který se pronikavým mňoukáním hlásí o slovo. Po několika minutách přichází partnerka, které s úsměvem popisuji dnešní den, a následně pokračujeme v běžných aktivitách.
Během večera mě Apple Watch upozorňují na příchozí hovor. Přecházím ke stolu, kde mám nabíjecí podložku, na níž leží iPhone, a zahajuji hovor. Po několika minutách se hovor přeruší. S neklidem hledím na černou obrazovku, která je jasným důkazem toho, že k přerušení došlo na mé straně. Jdu zpět ke stolu a až nyní mi dojde, že iPhone 7 nemá bezdrátové nabíjení a že ty desítky minut, kdy ležel na podložce, nemohly přinést kýžený efekt. Ze šuplíku stolu vytahuji nabíjecí adaptér a společně s kabelem instaluji na stůl, kde iPhone připojím.
Poté, co iPhone opětovně spustím, hledím na notifikační balast v oznamovacím centru. Celý den jsem mu nevěnoval pozornost, protože upozornění jednotlivých aplikací probíhalo formou bannerů na obrazovce. Byl jsem trochu vyděšený a zmatený zjištěním, že defaultní nastavení zobrazuje více notifikací pro jednu aktivitu. Bannery běžně nepoužívám, a tak jsem změnil nastavení na mé zažité, tedy pouze na uložení upozornění v notifikačním centru.
Čekání na návrat
První den jsem tedy zakončil kontrolou nastavení a doinstalováním několika aplikací, které na následující dny budu potřebovat. Další dny se nesly v klidném duchu a žádná nečekaná překvapení se již nekonala. iPhone společně s Apple Watch plnil funkci asistentky, tedy oznamoval nadcházející schůzky či plánované aktivity. Zároveň bezchybně plnil funkci spojovatelky pro příchozí i odchozí hovory a zasílání zpráv. Ostatní nástroje zůstaly potlačeny, respektive jsem k nim využíval primárně iPad Pro.
Jedním z důvodů, proč mi zapůjčený telefon nevyhovoval, byla jeho velikost. Ani po třech dnech jsem si na malý displej nezvykl a mé prsty při psaní zpráv neustále chybovaly. O delší texty, ať už pro poznámky či v přímé komunikaci, jsem se radši nepokoušel. Také hůře vidím a neměl jsem chuť hledět na malý displej a iPhone 7 jsem tedy nejraději nechával v kapse kalhot. Po třech dnech jsem dostal očekávanou zprávu, že si mohu vyzvednout svůj iPhone XS Max, a tak jsem v prvních minutách druhého dne, kdy servis otevřel, vrátil zapůjčený iPhone a s radostí převzal ten svůj, byť neopravený (závada se neprojevila).
iPhone 7 není špatný smartphone a uživatelé, kteří jej mají, nejsou nijak ošizeni. Jen můj subjektivní pocit, letité návyky a způsob využívání velkých modelů iPhone zapříčinily nespokojenost a rozčarování. Přispělo k tomu jistě i to, že jsem jej nemohl obnovit ze zálohy a nastavit jej jako nové zařízení. Přeci jenom mám specifická nastavení a komfort, na který jsem zvyklý, tu náhle nebyl. Každopádně, jedno vím jistě – není to iPhone pro mě. Jsem za tu zkušenost rád, i když mi na pár dnů zkomplikovala život. Až si příště budu chtít postesknout, že mě iPhone XS Max tlačí v kapse, tak se mi vybaví tento nechtěný zážitek, a mé remcání zůstane nevyřčeno.
Článek byl publikován v příspěvku „Návrat, který nepotěšil“ na iPure.cz.
