Už je to mnoho let, krátce po mých 18. narozeninách, co jsem si udělal řidičský průkaz a pořídil své první auto. Byl to takový splněný sen, který jsem bral jako první výrazný krok k dospělosti. Dnes vím, že tomu tak nebylo. Stal jsem se jen líným a pohodlným. Auto jsem využíval nejen k cestování, dopravě do zaměstnání či za mými klienty, ale také jsem s ním jezdil za nákupy do nedalekých potravin. Když říkám nedalekých, mám na mysli vzdálenost 300 metrů. Zároveň jsem z pohodlí svého auta měl možnost sledovat krásy měst, do kterých jsem jezdil. No, pravda, více než města samotná jsem sledoval zadní části různých aut stojících v kolonách přede mnou. Nemusím ani popisovat, že naše auta jsou často úkrytem před nepřízní počasí, šatní skříní, ze které si bereme náhradní oblečení nebo úložným prostorem, do kterého dáváme vše, co považujeme za potřebné. Ani u mne tomu nebylo jinak, a tak jsem v autě vozil několik tašek, batohů a brašen, ve kterých jsem měl vše, co jsem potřeboval a vlastně i mnohem více.
Celý článek naleznete v příspěvku „Město jinak – s batohem Peak Design“ na iPure.cz.
