Jako téměř každý rok se, pokud mi to čas dovolí, účastním Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Ani letošní, v pořadí 54. ročník, jsem nevynechal. V předešlých letech jsem byl zpravidla pozván některým z obchodních partnerů, který zařídil jak ubytování, tak vstupy na jednotlivá představení, která jsem si přál vidět. O večerním programu nemluvě. Vždy jsem si tedy užíval komfortu, kdy o mně bylo postaráno od A do Z.
Letos jsem měl v plánu jiné aktivity a pozvání od partnerů jsem s díky a omluvou odmítl. Nicméně jsem na poslední chvíli své plány změnil a na jeden den festival navštívil. Tentokrát a vlastně poprvé jako běžný návštěvník…
Jednou poprvé
Je pátek dopoledne, kdy se s partnerkou domlouváme na změně víkendových aktivit. Původně jsme měli horký víkend trávit na druhé straně republiky s rodinou u bazénu. Co také chcete v teplotách vysoko nad 30 stupňů dělat jiného. Jenže to bychom nesměli mít doma kocoura, kterému by naše společnost na ty tři dny chyběla. Navíc mu musíme obstarat jídlo, čerstvou vodu a také vyvětrat přetopenou domácnost. Přeci jenom i pro něj jsou vedra posledních dnů únavná a my nemáme svědomí nechat jej v tomto nesnesitelném období samotného. Ano, mohli jsme ho naložit do auta a vzít s sebou, ale na tři dny by to nedávalo smysl a déle tam být nemůžeme. Navíc první prázdninový víkend na D1 s radostí oželíme.
A tak se stalo, že jsme najednou měli volný víkend. Domluvili jsme se s přáteli, že se na otočku podíváme právě na filmový festival. Před šestou hodinou ranní sedáme do nové Škody Karoq, kterou jsem přes carsharing objednal. Asi bych ji ani nezmiňoval, kdyby neměla systém CarPlay, který jsem okamžitě ve spojení s iPhone XS Max použil. Trochu otravné propojení kabelem a následné nastavení zabralo několik minut času, ale hned po úspěšném nastavení vyjíždíme. Navigaci nepotřebuji, cestu znám zpaměti, ale co cestou využíváme, je Apple Music. Pouštíme si skladby na přání, kdy každý z nás vybere po jedné skladbě. Několikrát to otočíme a najednou míjíme uvítací nápis při vjezdu do Karlových Varů.
Byl jsem zvyklý parkovat buď přímo u hotelu nebo v placených garážích. Nicméně letos nemám nic zajištěno. V autě sedí kamarádka, která mě naviguje na místo kousek od centra, kde mohu v klidu parkovat zdarma. Během festivalu parkování ZDARMA – neuvěřitelné.
Podruhé poprvé
O několik minut později stojíme každý v jedné frontě u pokladen před hotelem Thermal. Chceme se podívat na tři filmy.
Na jednotlivé akce během filmového festivalu v Karlových Varech se můžete dostat pomocí Festival Passu. Ten je možné zakoupit na jedné z pokladen za 200 Kč. Umožňuje vstup na 3 různá festivalová představení denně, vstup na tiskové konference a KVIFF Talks. V neposlední řadě vám zajistí vstup do kina bez vstupenky, tedy tam, kde těsně před začátkem představení (5 min.) budou volná místa. Po vyčerpání vstupenek v rámci Festival Passu si další můžete rezervovat pomocí SMS nebo zakoupit v pokladně.
Druhou možností, jak filmová představení navštívit, je vystát si frontu a pokusit se chytit volné lístky. Ty stojí 80 Kč na osobu. Ale je v tom háček. Každý den festivalu je k dispozici omezený počet vstupenek, a navíc je lze zakoupit jen na daný den a den následující. To znamená, že i dobrá pozice ve frontě vám lístky zajistit nemusí. O počtu zbývajících vstupenek informují displeje nad pokladnami, a tak se čekání ve frontě mění na souboj mezi časem a klesajícím počtem volných lístků.
Nemáme Festival Pass. Nekoupili jsme jej z několika důvodů. Jednak proto, že k cestě na festival jsme se rozhodli v pátek večer a potom proto, že musíme Karlovy Vary opustit nejpozději kolem čtvrté hodiny odpolední. Na večer máme jiný program v Praze. Nezbývá nám než počkat na to, co ze vstupenek ještě bude k dispozici, až se dostaneme na řadu. Pokladny se otevírají v osm hodin ráno. Každý stojíme v jiné řadě a před námi je už pěkný dav nedočkavců. Jsme čtyři a po třiceti minutách od otevření pokladen, kdy každý stále stojíme na stejném místě v jiné řadě, přehodnocujeme naši strategii. Vybrali jsme jinou pokladnu, kde se nám zdá, že fronta postupuje řádově rychleji. Povedlo se a my několik minut po deváté můžeme již značně unavené slečně za přepážkou říci naše přání. Už víme, že první film Yesterday od Danny Boyle nestihneme. Vybrali jsme tedy náhradu a říkáme naše skromná tři přání do okýnka.
Smutně přihlížíme marnému snažení slečny za přepážkou, která nám oznamuje, že pro dnešní den již nic volného není. Respektive, že nemá na žádné představení čtyři lístky, které potřebujeme. Můžeme zkusit přijít ještě hodinu před každým představením, zda zůstanou nějaké nevyzvednuté rezervace. Když už jsme téměř na odchodu, tak nás vyhrkne, že má lístky na film Falešně od Frederikke Aspöck, který začíná v 9:30 hod. Je to jeden z našich vybraných, a tak rádi přijímáme. Rychle lístky vytiskne, aby je jiná pokladna nevydala dříve. Máme je! Tuhle radost ze získaného lístku jsem nikdy předtím nezažil.
Potřetí poprvé
Na přesun máme 15 minut. Je to v malém sálu hotelu Thermal. V klidu přecházíme a cestou se zastavujeme ve Festival shopu pro pár nezbytných propriet. Před sálem čeká skupina lidí. Řadíme se do fronty, předáme papírové vstupenky pořadatelům, kteří odtrhnou její kontrolní část a už sedáme do měkkých červených křesel.
Film začíná úsměvnou upoutávkou na festival v podání herce Jude Law. Následuje snímek o multimilionáři Markusovi, jenž okrádal stát a dopouštěl se investičních podvodů, které jej přivedly za mříže. Černým humorem prosycenou tragikomedii, v níž dohady o tom, kdo při zpěvu dodržuje ten správný rytmus, nabírají absurdních rozměrů, hltáme každou vteřinu více a více.
Na závěr předáme pořadatelům papírovou anketu s hodnocením filmu, kterou nám dali k vyplnění při vstupu do sálu. Následuje cesta na oběd. Ne žádným autem partnera či oficiálním autem festivalu. Pěkně po svých.
Po obědě se řadíme do další fronty, která čítá pět lidí. Dost podstatná změna oproti ránu, kdy jich tam stálo několik desítek. K pokladně se dostaneme během pár minut, ale tentokrát s lístky neodcházíme. Nic volného, až na jeden film po sedmnácté hodině, není. Škoda, to už tu nebudeme. Zklamaní odcházíme a volíme náhradní program, tedy prohlídku kolonády, návštěvu několika z doprovodných festivalových programů a kavárnu.
Odpoledne se vracíme k autu. Cestou ještě potkávám kamaráda Petra Máru, který za několik minut vystupuje na diskusním panelu jednoho z partnerů festivalu. Stíhám pár slov, pozdrav a odjíždíme zpět do Prahy. Samozřejmě s poslechem skladeb na přání z Apple Music.
Počtvrté poprvé a naposled
Až doposud jsem vám popisoval jeden můj zážitek z letošního filmového festivalu a nyní se dostaneme k tomu proč. Víte, trochu mě překvapilo, že i tak velký mezinárodní festival, jímž ten v Karlových Varech je, vydává lístky stále takto složitým a řekněme zastaralým systémem. Plastové pasy a papírové vstupenky jsou dle mého názoru přežitkem. Pravda, letos jsem to vnímal o trochu více než jiné roky. Asi také proto, že mám novou zkušenost. Nic proti lidem, kteří se na tom podílí. Klobouk dolů a potlesk ve stoje všem organizátorům, kteří jsou tu pro návštěvníky festivalu, zejména pak dobrovolníkům.
Nicméně by si vedení festivalu mohlo trochu lámat hlavu s tím, jak zvednout komfort a využít elektroniku v našich kapsách k registraci pasů, vstupenek, k odbavení před samotným představením a následným anketám.
Pravda, můžeme si stáhnout oficiální aplikaci, kterou pro Mezinárodní filmový festival přináší jeden z jeho partnerů. Aplikace nabízí kompletní program filmů včetně podrobností, informace o doprovodném programu, možnost on-line rezervace lístků a mapu pro orientaci na festivalu. Má to ale zase háček. Pokud nemáte Festival Pass je aplikace použitelná jen jako přehled programu. Nakonec ani Festival Pass v ní nekoupíme a rezervované lístky si stejně musíme na pokladnách vyzvednout v tištěné podobě.
Myslím si, že to není zase až tolik práce vytvořit komplexní a přehlednou aplikaci, ve které bychom mohli spravovat vše, která by zároveň generovala Festival Passy a jednotlivé vstupenky třeba do aplikace Wallet. Vždyť co už je jednoduššího, než ukázat organizátorům vstupenku na iPhone nebo na Apple Watch, a ti je mohou skenerem ověřit. Také ankety lze realizovat snadno v aplikaci, a ne v papírové formě. Nejenže by to výrazně zvedlo návštěvnický komfort, ale usnadnilo by to práci a čas právě organizátorům. O ušetřených nákladech na tisk a dopadu na životní prostředí nemluvě. Samozřejmě, že je zde více platforem než jen iOS, ale i tam to má své řešení.
Závěr je vlastně mým apelem na organizátory, a to nejen Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Zkuste nám, vašim návštěvníkům, vyjít vstříc a zpříjemnit nám nákup jednou z platforem, které denně používáme a jež nosíme v našich kapsách. Vždyť můžeme trávit festivalové léto jinak než u pokladen ve frontě na lístky.
Článek byl publikován v příspěvku „Festivalové léto“ na iPure.cz.
